Pokus o básničku
Ahoj,
chci Vás požádat o názor na první pokus o básničku.
Do paměti navždy vryla se mi Tvoje tvář,
i těch několik vrásek, co kolem krásných očí máš.
A ten trochu nesmělý úsměv,
než konečně se odhodláš a nádherný polibek mi dáš.
Tvá ruka, jak mě hladí,
když něžně přivineš mě ke své hrudi třeba jen tak, v rozkvetlém stromořadí
a nebo večer, když na obloze hvězdy září.
Na svoje otázky zeptám se jablůňky,
co smutná sama roste tůňky.
I když se to nezdá, sama odpověď nezná.
A co moudrá sova co přilétla sem včera,
na větvi se krčí, mlčí a mlčí.
Do očí derou se slzy,
Nemohu psát...
Vždyť tahle úžasná romance skončí už brzy.
Já mám vlastně jenom dva oblíbence. Wildu Třesoštěpa (sonety mám "proskenované" mnohokrát) a Jiřího Žáčka - onehdy mi přistála sbírečka (A5) "Dvakrát dvě je někdy pět". Doporučuju. Rozpouštědlo depek. S66 - můj nejoblíbenější a nadčasový WS - Hilský to za mě přeložil
nějak takto:
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.
A co takhle Havran E.A.Poe/a/? Jsi ještě málo blázen, patetický příteli.
Ajta!
Jsi "jenom" zamilovaný? Nešťastně? Lord Byron:
Tak už se tedy nebudeme
za nocí toulávat,
ač oba dosud milujeme,
ač stejně bude luna plát.
Jako meč pochvu přežívá,
a duše hruď, kde bytuje,
a jako srdce doznívá,
chce láska dojít pokoje
Že noc je k lásce, neupřeme,
že příliš brzy svítá den,
a přec se spolu nebudeme
už toulat v svitu měsíčném.
Lord Gordon Byron. Pokaždé uroním slzu, ač tvrďoš.
Pokud ti uniklo: Martin Hilský — Hyde park ČT24 — Česká televize