Já mám vlastně jenom dva oblíbence. Wildu Třesoštěpa (sonety mám "proskenované" mnohokrát) a Jiřího Žáčka - onehdy mi přistála sbírečka (A5) "Dvakrát dvě je někdy pět". Doporučuju. Rozpouštědlo depek. S66 - můj nejoblíbenější a nadčasový WS - Hilský to za mě přeložil nějak takto:

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,

jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,

jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.

Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.

A co takhle Havran E.A.Poe/a/? Jsi ještě málo blázen, patetický příteli.

Ajta!

Jsi "jenom" zamilovaný? Nešťastně? Lord Byron:

Tak už se tedy nebudeme
za nocí toulávat,
ač oba dosud milujeme,
ač stejně bude luna plát.

Jako meč pochvu přežívá,
a duše hruď, kde bytuje,
a jako srdce doznívá,
chce láska dojít pokoje

Že noc je k lásce, neupřeme,
že příliš brzy svítá den,
a přec se spolu nebudeme
už toulat v svitu měsíčném.

Lord Gordon Byron. Pokaždé uroním slzu, ač tvrďoš.