Ahoj,

chci Vás požádat o názor na první pokus o básničku.

Do paměti navždy vryla se mi Tvoje tvář,
i těch několik vrásek, co kolem krásných očí máš.
A ten trochu nesmělý úsměv,
než konečně se odhodláš a nádherný polibek mi dáš.

Tvá ruka, jak mě hladí,
když něžně přivineš mě ke své hrudi třeba jen tak, v rozkvetlém stromořadí
a nebo večer, když na obloze hvězdy září.

Na svoje otázky zeptám se jablůňky,
co smutná sama roste tůňky.
I když se to nezdá, sama odpověď nezná.

A co moudrá sova co přilétla sem včera,
na větvi se krčí, mlčí a mlčí.

Do očí derou se slzy,
Nemohu psát...
Vždyť tahle úžasná romance skončí už brzy.