
Syndrom vyhoření
Ave. Prožívám právě "čtyřku".
pocit, že „něco uděláno být musí“, mizí a nahrazuje ho opačný pocit – že se nemusí nic; pouhá přítomnost druhých lidí jedince dráždí, přidružuje se ztráta veškerého nadšení a zájmu, převládá únava, zklamání a vyčerpání
Nemůžu spát a to je nejhorší. Děsí mě (fyzický) kontakt s lidmi. Mou milovanou neobsloužím. Jste někdo podobně postiženi? Budu rád, když v tom nebudu sám.
Trochu podobne pokazde kdyz prijde zima na jare se to pak zlepsi.
Ale ne, nemám depresi (s tou už zkušenost mám). Prostě se v rámci práce cítím jak vyhaslá kamna. Všechno už bylo řečeno, všichni to vědí, lidi jsou neobhájitelní tukani. Spánek to ještě zhoršuje, tlemím do rána do monitoru a v pět vstávám (s hrůzou, co mě v pakárně zas potká). Fakt uvažuju nad mašlú.
to mám každý druhý víkend (dělám týden a týden volno- není o co stát, ve volnu do středy nic neudělám a o víkendu stresuju). řeším to a nejsem sám sračkou. v neděli klidně i dvacetkrát jdu.
když už jsme u záchodu, tak tě třeba rozveselím. jsem naprostý jedinečný fenomén. mám hráškově zelenou moč.
víš jak je člověk po ránu rozespalej a mozek ještě nefunguje? no tak si to v tomhle stavu ráno hrnu na záchod. pochopitelně ve stoje jako chlap. má to mít blatníček. a koukám, v míse opravdu hráškově zelená moč. já pochopil, že umírám. takže jsem se drápal na gůgl jako meresjev do lavočky a píšu zelená moč. ještě jsem mu zdůrazňoval hráškově. nic takovýho neexistuje. takže jsem pochopil, že nejen že umírám, ale, že jsem i světová rarita a močový ústrojí naloží do lihu.
celej zdrcenej jdu k tý míse očekávat poslední vteřiny. vona koupila ty kostky co barví. modrý. modrá se žlutou hodily zelenou. já mysle že mě omejou.
No a co krev v moči?
Známý s tím šel k doktorovi a pozdě si uvědomil, že před tím spráskal sklenici červené řepy.
To samé, já naštěstí tehdy jen volal mámě:)