Zase rýma
Zas mám rýmu. Nejradši bych se na to vyprdnul. Ale musím to nějak přežít, nejhorší jsou první dva dny. Ani nevím, jak a kde jsem to lapnul, do hospody jsem jel poctivě autobusem, zpátky mě dovezli autem. A ještě k tomu s tím musím chodit do práce. No alespoň na nikoho neprskám.
Já mám rýmu v jakési formě furt celý rok. Ale zase v takové celkem mírné formě. V létě skoro zmizí a jinak nemocný jsem už nebyl 2 roky. Mám to nějaké chronické. Nevím, jestli mám být rád, nebo mě to má srát.
Taky mam chronickou rymu cely rok a nejak mi to ani neprijde... Jako decko jsem mel astma, nez jsem to vybehal takze muzu byt vlastne rad...
To mi povídej. Teď dobrý, ale koncem srpna a koncem září se takhle krátce po sobě o mě cosi pokoušelo. Rýma, teploty, děs. Ono nyní není divu, je teplo, tak se těm neřádům daří. Když bude dva tři týdny deset pod nulou, tak to takhle řádit nebude.
Rýmu nějak přežiju, nažeru se patáků, který mi stejně nepomůžou, a hurá do práce.
Mnohem víc mám strach o lidi kolem sebe, aby byli v pohodě.
Synek si teď prožil čtyřicítky horečky, nic moc, no.
Já se snažím s děckama moc nemuchlat, bo stačí trocha a budou taky soplit. A to je pak žůžo dobrodrůžo, když se v noci dusí soplama a budí se s řevem. Ono to celý počasí je debilní, ani zima, ani teplo, jen hnusný, studený vlhko.
Autem s houkačkou na střeše a na záchytku?
Obyčejná ochcávka bez majáků, jeden kolega poctivě vydržel celej večer na čajích.