Hudba, hudební styly a vy
Takže vám tady přináším další volné téma, které se týká hudby. Vím, že někteří mají rádi ticho, někteří zase klasickou hubu, jiní potom rock. Možná se najdou i milovníci mluveného slova. Takhle bych mohl vypisovat do nekonečna, ale nemůžu mluvit za vás. Tato debata sice nikomu nepomůže a není nijak podstatná, ale to je přeci jedno, ne? 
Já například poslouchám hudbu pořád, dodává mi energii a nové nápady. Mám rád styly electro house, progressive a trance. Nepohrdnu však ani klasikou, jazzem nebo swingem, a co Vy? (Nakonec ještě přidám anketu, jaké máme rozpoložení mezi milovníky ticha a hudby či zvuků 
).
Ukážka, že aj tvorba elektronickej hudby je kumšt a umenie:
watch
Pěkné. Trance poslouchám, Armin Van Buuren je jeden z oblíbených. Album Mirage se velmi povedlo. Další oblíbení jsou DJ Tiesto, Above & Beyond, Cosmic Gate, Gareth Emery, Orjan Nilsen, Dash Berlin, Ferry Corsten a spousta dalších méně známých.
Nedávno jsem částečně migroval na trance, ale nestíhám všechny týdenní radio show, maximálně z elektra Hardwell on Air a z trance A State of Trance. Pošleš nějaký výběr nejoblíbenějších songů?
Poslouchám ještě Trance Around The World with Above & Beyond.
www.trancearoundtheworld.com
Odtud mám asi nejvíc oblíbených tracků. Vždycky co se mi líbí, to si pak najdu a stáhnu, výjimečně koupím na Beatport. Výběr mám, asi stovku nej. Zkusím kdyžtak nějak vyexportovat názvy souborů.
Díky, taky to tak mám u Hardwell On Air. Nevím jestli posloucháš Andrew Rayela, ale jeho songy fakt stojí za to. Album Mystery of Aether je asi nejlepší co jsem slyšel.
Armin je kapitola sama o sobě, opravdu hudební génius tohoto žánru a doby. Tuhle skladbu jsem ještě neslyšel, ale z tohohle "orchestrálního" trance mi přirostla k srdci novější písnička Intense, ta už jde ale více do svého elektronického žánru.
V okolí teďka frčí tento výplod. Ptám se, kam zmizel vkus a soudnost?
Tak to je síla. Ale kam znizel vkus se radši neptej, nebo se dočkáš neslušných odpovědí
Takovýhle tuc-tuc, raplování, techno apod. obcházím širokým obloukem.
Takovýhle tuc-tuc, raplování, techno apod. obcházím širokým obloukem.
Pokud se ovšem obejít dá !!!
Hlavně hudbu osmdesátých let, tj. Pet Shop Boys, Depeche Mode, Alphaville, ...
Já mám rád 70, 80, 90 roky a jinak se mi hodně pořád líbí Scooter, šmouli, ale hlavně dávám přednost japonské hudbě: Yamato drummers of japan, Perfume.
mono
Otazka na ty, co maji radi Pink Floyd:
Stalo by za to jit na tohle? http://www.ticketpro.cz/jnp/hudba/rock/1113844-brit-floyd.html
Tohle vůbec neznám. Pokud nějaký Pink Floyd revival, tak by mě neurazilo Dark Side of the Moon od Dream Theatre.
http://www.youtube.com/watch?v=9ldX8A4vJDM
Tihle pánové hrát opravdu umí.
Jediná metalová skupina (prog-metalová), kterou mám opravdu rád. Od bezduchého metalu to má hrozně daleko.
A ještě jedna bomba od Dream Theater: Made in Japan (Deep Purple), bohužel jen audio:
http://www.youtube.com/watch?v=hyE842TkofU
DT se dá, k metalu to ale má poměrně daleko, řekl bych. Že hrát umí, o tom žádná. Mám nějaké album z kraje devadesátých let, poslouchám to celkem rád. Leč se párkrát (IMHO) pánové neuhlídali a párkrát sklouzli za tenkou a mnohdy neznatelnou hranicí s instrumentální onanií... Z tohoto důvodu bych na koncert asi nešel, mě moc nebaví instrumentální orgie a půlhodinová sóla.
Již jsem zmiňoval výše někdejší Death, metalovou skupinu (no, spíše one-man project) s velmi propracovanými kompozicemi, změnami nálad, temp avšak prosté nějakých orgií typu "podívejte, co a jak ještě umím zahrát". Není to ale pro každé uši, i díky zpěvu
Muzikanti někdy nehrají pro publikum, ale hrají si pro sebe.
Ano, DT považuji (nejen já) za jedny z nejtechničtějších muzikantů. Kromě již zmíněných Floydů a Párplů si ještě troufli na cover Number Of the Beast od Iron maiden a černé album Metallicy.
U těch coverů alb mě fascinuje, že se naučili celé album a zahráli ho na nějakých pěti koncertech a hotovo, šli od toho pryč.
Při hledání předchozího videa jsem narazil na http://www.youtube.com/watch?v=6D6cw8Ob2sk
Tohle naživo by taky stálo za to!
Jojo, paráda!
A co teprve tohle - Brian May, Steve Vai, Joe Satriani, Paul Rodgers, Cozy Powell, Nuno Bettencourt, Steve Ferrone, Joe Walsh, Rick Wakeman a řada dalších na jednom pódiu!
Vůbec - všech pět koncertních večerů Guitar Legends z Expo'92 v Seville patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Třeba fantastické vystoupení legendárního LesPaula, kterému bylo 76 let - Brazil a How High the Moon.
Podle čeho se pozná hudební vkus? Nevím jestli mám dobrý či špatný vkus a proto žiju v nejistotě a ve stresu.
Kterak mohou býti popové hity sedmdesátých let inspirativní i pro metalisty