Co pamatuji (tak 18 let zpátky), tak v oddílových vozech bývaly kuřácké tři krajní oddíly a v první třídě taky. Mám pocit, že na chodbičce se hulit nemohlo, ale stejně to bylo cítit celým vagonem. Občas se stalo, že do kuřáckého kupé někdo přišel, pozdravil, popustil uzdu své vášni a zase se odebral pryč V novějších velkoprostorových vozech (tuším Bpee) bývala asi třetina vozu oddělena skleněnou přepážkou a v té části se hulilo. V lehátkách se mohlo hulit, pokud s tím osazenstvo kupé souhlasilo.
Když jsem cestoval na Balkán (Srbsko, Černá Hora, čtyři pět let zpět), tak se ve vlaku EC samozřejmě hulit nemohlo; byly to vozy ČD. Jenže, jakmile to překročilo hranice H -> SRB, tak se tam normálně hulilo a průvodčí neřekl ani popel, páč tam hulil taky.
Na zpáteční cestu (Podgorica - Praha) jsem využil přímý lehátkový vůz ČD, cesta 26 hodin. Ptal jsem se průvodce ve voze, jak to s hulením udělat. Řešení - chodilo se na druhý představek, než se nastupovalo (tam byly dveře ven natrvalo zamčené), otevřely se dveře mezi vozy (jinak zamčené) a hulilo se tam. Sousední vůz (srbský vůz s místy k sezení) byl uzamčen. Nesmrdělo se nikomu pod nos v oddíle a všichni byli spokojení.