Dokážu pochopit domácí vzdělávání v případě, že se jedná o dlouhodobě nemocné děcko, nebo dítě "ze samoty u lesa".

Problém je (podobně jako u těch porodů), že se jedná o ireverzibilní děj, kdy děcko může trpět rozhodnutím rodičů. A když vidím některé ty rizikové maminy, co vypadají jako vyžle, jak se - pro SVÉ pohodlí - hrnou do domácích porodů, tak se ani nedivím halasu porodníků (ač i oni mohou mít pro svůj leckdy necitlivý přístup máslo na hlavě.)