Tak ti mě napadlo. A předem říkám, že nechci ty holky z té školy znevažovat.
Chodím do stejné školy jako ty holky a jsem trochu cimprlich. Vždycky, když je uvidím, zebliju se jak ratlík, protože si představím, jak jsou pod tím šátkem (skoro kuklou) hnusně (pro mě) zpocené. Mně se dělá ráno, když mám jít do školy, zle jenom z představy, je že je ve škole potkám. Nic s tím nedokážu udělat. Anebo ještě jinak, jsem převědčený o nebezpečnosti islámu (media jsou media) a jen když ty holky ve škole uvidím, mám hrůzu jen tam vejít. Prostě si ty obavy přenesu na ně, ten šátek na to bohatě stačí.
Stačilo by, aby ten šátek ve škole shodili jen na ramena a jsem v pohodě. Takhle ale asi budu muset opustit školu, nebo celou školní docházku zároveň docházet k psychiatrovi (to je imho dost velké omezení)...
Mám být tolerantní a všechno to vytrpět a přecházet, nebo mám toleranci vyžadovat a chtít, aby odešly ony? Existují takoví lidé, co jsou tolerantní a nežvaní o tom, protože kdyby se ozvali, ve vlastních očích by se stali velmi netolerantními. Ani se to nedozvíš, oni se neozvou (proč jsem napsal), oni jsou tolerantní.
Já vím, že tenhle případ je nepravděpodobný, ale rozhodně ne nemožný. Ovšem podobné a přirozenější zažívají lidé dnes a denně..

Já se ale ptám, mám nárok na toleranci já, nebo ty holky? Spolu v té škole být nemůžem, kdo u ombudsmana dočůrá výš?