Já na to přišel někdy, když začal covid. Než jsem se vykašlal na neustálé sledování statistik, mrtvých v Bolzanu za den, apod., dost mě to deptalo ("kua, eště nechcu skapat!"). Pak jsme se s manželkou rozhodli, že prostě přestaneme zprávy cíleně sledovat, v kanclu jsme místo ČT24 a CNN pouštěli seriály, filmy, muziku. Jasně, na internetu vždycky na něco na zpravodajských portálech narazíš, ale nemusíš se v tom žďárat do hloubky. A zůstali jsme v tom módu, prostě na politiku, kterou stejně nezměníme, kašleme. Ano, jdeme k volbám, co kdyby náhodou ta naše kapka v moři rozhodla. Asi máme výhodu, že už jsme staré kusy, nebojíme se budoucnosti, vše co potřebujeme, máme - a kdyby bylo nejhůř, prostě jsme schopni se sebrat a v pohodě dožít na druhém konci světa. Kvůli tomuhle stavu jsme 35 roků podnikali, občas dělali výrazně více než 8 hodin denně (a občas 2 týdny vůbec nic) - dnes jsme už jen důchodci, kteří mohou na všechno zvysoka víš co..