Vidíš, a já si myslím, že těch analýz je naopak přehršel, ale nikdo se do jejich realizace nehrne, protože by to znamenalo nepohodlí pro voliče. A ti by tě příště už nezvolili. A to je zase důvod, proč vyhrávají šulínci jako Babiš, Fico, nebo Trump.
Ve skutečnosti totiž vůbec nezáleží na tom, kolik peněz vydáš za politické náměstky (to jsou doslova drobné) nebo neziskovky, dokonce ani až tak nezáleží na tom jak komplikovanou ekonomiku máš (viz USA, kde to mají srovnatelně s EU.) Záleží hlavně na tom, jak moc efektivně přerozděluješ peníze a HLAVNĚ na tom, jak moc necháváš lidem svobodu postarat se o vlastní živobytí v kombinaci s využitím celé společnosti (tj. že ti nepropadají vzdělávacím a zdravotnickým sítem ti sociálně slabší). To je například velký problém v USA, které dlouhodobě spolehá na vysávání mozků z celého světa, protože vlastní vzdělávací systém má postaven na pár elitních školách a hromadě podprůměrných škol pro plebs.

On už Baťa říkal, že všechny hospodářské krize jsou jen krizí mravů společnosti.

„Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“