Já jsem tu dobu zažil, ty asi ne. Tak se na to dívám z pohledu obyčejného člověka co žije obyčejným životem. V tu dobu jsme jeli na chmel autobusem přes Prahu. V parcích tábořili sovětští vojáci, pak se uklidili do vojenských prostorů a ani jsme o nich moc nevěděli, akorát ti co se jezdili s nimi družit (hlavně nakoupit v jejich prodejnách, kupovat od nich barevné televizory - já jsem tam nikdy nebyl). Nemuseli jsme se bát, kdy přiletí nějaká bomba a hledat kde je nejbližší kryt.
Ukrajinci se nechávají zastřelit v bojích (asi jen ti obyčejní, těžko bych na frontě hledal papaláše nebo jejich syny), jejich domy jsou pobořené. Ti chytřejší "hlasovali nohama" a jsou za hranicemi.
Toho jsme tehdy byli ušetřeni.
Pokud si myslíš že jsem zbabělec, ano jsem. A myslím si že aspoň v tomto případě je lepší být živý zbabělec než mrtvý hrdina.

Co se týká 2.ww, jeden voják z povolání (plukovník) co tu dobu zažil si myslel, že jsme se nemohli úspěšně bránit. Státy co by nám tehdy snad mohly účinně pomoci od nás daly ruce pryč a kdybychom se zkoušeli bránit, asi by nás považovaly za příčinu války co se jí pak stejně nevyhnuly.