Ještě teď se mi občas zdává, že ještě studuji a probouzím se zpocený s rukou v nočníku. A oddechnu si že už to mám hodně dlouho za sebou.

Mám to úplně stejně, říkám tomu "školní sny". Děj obvykle probíhá tak, že je březen nebo duben posledního ročníku VŠ a já náhle zjišťuji, že pořád nemám téma na diplomku či že státní zkoušku z něčeho nevím jak zvládnu, když na přednášky jsem nechodil, poznámky ani učebnice nemám a vlastně nic o tom ani nevím. A že to asi nedoženu, naučit se třeba za 14 dní francouzsky, to asi nezvládnu, vyletím a pomažu na 2 roky na vojnu. Probuzení je opravdové vysvobození