Ono je tu ještě jedna skutečnost. Pomalu začíná do důchodu odcházet ta generace, která si tahle spoření nebo pojištění zakládala před 30 lety. A tu přichází prozření, že nedostanou ani to, co šlo z jejich platu, natož ten příspěvek zaměstnavatele, protože to všechno padlo na daně a poplatky (takže banka-slamník by vyšla lépe). Já to viděl v rodině, maminka ta to aspoň dostala rychle, tatínek byl o něco později, asi už fondu (nebo co to bylo, pojišťovna co vím) docházely peníze, takže čekal snad půl roku, než mu naspořené peníze (to, co z nich zbylo) poslali, prostě mají takovou výpovědní lhůtu.
Ostatně podobné prozření bylo o dost dříve u stavebního spoření.
No a je logické, že se zase musí vymyslet něco jiného a na delší dobu, aby ta naděje vydržela déle a víc se ukradlo, když to tak ošklivě řeknu. Nedávno jsem třeba zachytil zprávu, že se ta doba má prodloužit ze 35 na 45 let.
Také mi pani na poště, která se mi horlivě snažila něco takového vnutit nedovedla uspokojivě odpovědět, jestli z mé pětistovky bude za 30 let tisícovka (tehdy zrovna byly výsledky blízké nule). A to bude muset být, protože při 2,5% inflaci, která je (nebo tehdy byla) cílem čnb (bylo to v době, kdy byla menší a čnb se ji všemožně snažila "nastartovat") vychází poločas znehodnocení (doba, za kterou peníze ztratí polovinu hodnoty) na cca 30 let.