Hele, začíná to být těžký se k tomu vracet, je to historie a člověk chce zapomenout, ale pokud si to furt pamatuju správně a s pomocí kalendáře a wikipedie, tak:

Dne 12. března byl vyhlášen nouzový stav, od 14. března pak byla zavřena restaurační zařízení. Od 16. března byly uzavřeny státní hranice.

12.3. byl čtvrtek, takže ještě 13.3. jsme byli v práci, ale od pondělí 16.3. už jsme do práce chodit neměli, překážka na straně zaměstnavatele do odvolání. Jenže v tom týdnu byl dlouhodobě naplánován k nám převoz a instalace jednoho stroje a nešlo to odvolat, takže jsem se nabídnul, že to budu řešit já a chodit ten týden 16.3. až 20.3. do práce, abych zajistil, že bude stroj připraven a funkční po obnovení provozu.

Myslim, že to bylo rozhodující, protože jsem v "týdnu paniky" nic nechytil a pak byl sice 23.3. až 27.3. doma, ale další týden jsem měl naplánovanou dovolenou, na kterou jsem normálně odjel a hrozně jsem se bavil tím, že jsem v Praze na Hlavním nádraží sám, nakonec i ve vlaku nás bylo dost možná méně než vagónů.

Pamatuju si ale, že jsem byl přeci jen opatrný a nechtěl jsem pro jistotu na návštěvu k rodičům, kdybych přeci jenom něco chytil. A už ti nepovim, jestli jsem k nim šel až po té rekreaci v dubnu nebo ještě před. Ale myslím, že až po. Důvod byl ten, že v televizi začali vysílat první pacienty, kteří v těch prvních týdnech tím covidem prošli a ti popisovali průběh nemoci. Z toho měla obrovskou legraci moje ségra, která měla úplně přesně to, co ti lidé popisovali, už na začátku ledna a doktorka tehdy nevěděla co to je, tak jí předepsala nějaký univerzální antibiotika. Sice tehdy byla ségra 3 týdny nemocná a říkala, že to byla její nejhorší nemoc, co kdy měla, ale následně sama sebe začala prohlašovat za pacienta nula a našim samozřejmě bylo jasný, že když s nima tehdy ségra bydlela ve společný domácnosti a nic nechytili, takže jsou jasně imunní. Takže tím se to u nás doma vůbec neřešilo. Samozřejmě se nikdy nedozvíme, jestli ségra měla zrovna covid-19 nebo jinej koronavirus s těžším průběhem, ale ono kdo někdy něco podobného neměl. Já se pamatuju, že jsem byl tehdy před 20 lety na vojně a taky jsem tam takhle hodně onemocněl, že mi museli dávat kodein. Tehdy to ještě nebyl fet, ale normální regulérní lék, takže se lidi léčili mnohem víc na pohodu, než v době bláznů, kdy máme svobodu, ale přitom nic nesmíme.

Asi tak teda, sám bych to hodnotil tak, že tam bylo asi těch prvních 14 dní po vypuknutí pandemie u nás, kdy jsme nevěděli a byli opatrní, ale pak to začalo být jasné a už jsme z toho měli legraci, kterou nám narušoval jen připosraný Babiš a jeho každotýdenní změny rozhodnutí, takže jeden den člověk nevěděl, co bude druhý. Sorry, že do toho zase tahám politiku, ale asi bychom naše rodina byli dost Babišovi voliči, kdyby nebyl covid. Máme Fialy a spol plný zuby asi jako většina lidí dneska v týhle republice, ale Babišovi nikdy to jeho připosrání z covidu a nechání volné ruky kšeftařům, ať už se na těch kšeftech sám podílel nebo nepodílel, to je jedno, ale nikdy mu to nezapomene!!!