Pro co žijete?

Cíl? A co až ho dosáhnu? Co pak?
Mám jen jeden život, tak si ho chci užít co nejvíc a rozhodně ne ho strávit v práci nad míru nutnou k uživení. Znám dost lidí, co svoje životy "zaprodali" cizím firmám. Co z toho? Kariéru si do hrobu nevezmu.

Cíl? A co až ho dosáhnu? Co pak?

Tak si dáš nový cíl. Nebo budeš moct spokojeně umřít.

Jediným cílem každýho života je předat ho dál. To aktuálně dělám.
Umřu tak, jako tak, ať spokojen, či nespokojen, ale až to přijde, tak potom mi to bude asi všechno fuk.

Jaká motivace? Fotr upíchl, matka vychovala, prozatím mě nikdo nezabil.

Nanejvýš důležité důvody a obrovská motivace. Konkrétně každý den jiná, podle toho jak se zrovna probudim.

Smyslem zivota je si zivot uzit a ne prezit.

Pro srandu králíkům

Spíš pro srandu gilhadovi.

42

Clovek zije protoze se narodil. Pokud si vytvaris nejaky duvod ci cil, pak si jen vytvaris problem.

Cesta je cíl.

Mám 28 let. Největší radost a zklamání v životě jsem doposud zažil s ženami. Tu, kterou jsem měl zrovna po svém boku jsem si hýčkal a vždy byla mou prioritou. Čím jsem ale starší, tím mi připadá tento přístup vlastně ne úplně dobrý. Ženy jsou své...
Taky mě baví počítačový hardware. Můj otec od mého narození pařil nejrůznější hry na nejrůznějších platformách, ale já k tomu moc přístup neměl. Maximálně hodinu týdně - zaprvé vlivem mých studijních výsledků na základce a zadruhé kvůli paranoidní matce, abych nedopadl jako otec, který byl údajně závislý na hrách. Inu, dopadlo to přesně tak, jak nechtěla. *Do dnes IT obecně miluju, živí mě to a u komplu sedím v práci i doma.

Když jsem zjistil, že rukama můžu kromě škody udělat za peníze i něco užitečného, začal jsem se porozhlížet po bazarech a toužil po svém prvním opravdovém počítači. Všichni vrstevníci už v té době roky pařili do brzkých ranních hodin masivní MP, včetně mého otce, přičemž já měl do třinácti jen koberec se silnicí a pár angličáků. Nicméně mě fascinoval každý počítač, který jsem měl do té doby možnost spatřit, či na něm dokonce něco dělat. V dětství jsem si je dokonce vyráběl z papíru. První připojení k internetu jsem měl v šestnácti. Na první počítač jsem si musel vydělat sekáním u bohatých sousedů za 50Kč/h a když jsem si ho přinesl domů, seděl jsem u něj na zemi. Neměl jsem ani stůl. Byl od spolužáka a do dnes mám nějaké funkční komponenty. Rozhodl jsem se, že svůj život odevzdám ženě, která o to bude stát. Teď mi to jde... Nicméně, pokud bych o ni měl zase přijít, jako o ty minule, klidně pak prosedím zbytek života u počítače. V dětství jsem musel naprosto nesmyslně každý okamžik léta trávit venku. Když už jsme se sešli třeba u kamaráda, abychom na chviličku něco zapli, tak se ozvala jejich matka "děte si ven, dyť to je elektriky..." a zase všechno v kopru a mohli jsme se tak maximálně shazovat do kopřiv.

Kdybych se narodil o deset let déle - panečku... To by byly rychty. :)

Takže k odpovědi: ženy a počítače!