Teď baštíš to na co máš peníze. Já netvrdím, že bylo vše ideální a že všeho bylo dost. Tvrdit ale, že nebylo co jíst je blbost. Problém byl sehnat např. věci na horolezení (karabiny, skoby atd.) ale ručně šité pohory Botas z vepřovice za 550,-Kčs byly světová špička a ve Francii mě koukali jen na nohy a nemohli pochopit jak člověk ve flanelce a teplákách má na nohách boty které je stojí celou výplatu. Pokud jsem něco chtěl tak jsem to většinou dokázal sehnat nebo udělat. První skejty jsme vyráběli v práci a kolečka se dělala z gumových paliček. Serfová prkna vyráběl kolega na vojně v roce 1977 v dílně kde měl připravovat nástěnky pro štáb. Pryskyřici a tkaninu kupoval od ženskejch, které ve fabrice vyráběly laminátové kajaky. Kolega soustružník si vyráběl motorovou pilu. Péřový spacák mě šila moje žena. Péřovou bundu zase jedna paní z Liberce. Favorita (kolo)jsem získal za flašku rumu, kombinovaný sporák do mé domácnosti též za flašku. Můj děda soustružil věci pro celou vesnici, když on potřeboval okna na domek tak mu je truhlář vyrobil a sklenář zasklil. Když jsem byl malý a chodil s babičkou na pole tak mi kolář vyrobil malé hrábě a děda zase malé kolečko. Kdo potřeboval svařit výfuk tak zase přišel za mnou. Tak to na vesnicích fungovalo, bohužel dnes se každý snaží vyštudovat nějaký humanitní obor jen, aby nemusel pracovat rukama.