Poslouchal jsem Novinářem v Číně od Etzlera, ted poslouchám od Miroslava Karase: A odkud bych asi tak byl?
Nejsou to špatné knihy, ale nejsou ani nestranné. Z obou je na první pohled cítit, komu autor nadržuje a koho nemá rád.

Karas pracoval jako zahraniční zpravodaj ČT v Moskvě, byl na Krymu v době anexe, později pak od 2018... Teď pracuje jako ředitel pobočky ČT. Opakovaně tvrdí, že Rusko jede propagandu, že ruská média už sama filtrují, co se hodí a nehodí, že jim to nikdo nemusí nařizovat. Osobně v tom nevidím rozdíl třeba mezi ruským a našim majnstrýmem. V našem majnstrýmu cokoliv "antisystémového" je taky automaticky odfiltrováno už v redakcích, nebo je to vhodně prostříháno a podáno tak, aby aktéři z reportáže vyšli jako debilové. Když ani to nejde, tak se místo reportáže ukážou pouze záběry na nášivky u dvou lidí a a na tom se postaví celá reportáž. Inu koho chleba jíš, toho píseň zpívej. S tím rozdílem, že ČT na ten chleba přispíváme všichni.

Karas se snaží vystupovat jako nezávislý novinář, ale z celé knihy je cítit odpor (nechci říct nenávist) k Rusku.
Příklad: chtěl na Krym, ale pokud by letěl rovnou z Ruska, tak by mu hrozil zákaz vstupu na UA území. Tak oficiálně požádal UA o povolení ke vstupu na Krym. Na UA strávil asi 3 dny běháním od úředníka k úředníkovi, opakovanými dotazy proč tam chce jet, co tam chce dělat atd. Ale to je podle něj jen úsměvné. Takže dorazil na Krym a následoval (teď už to nazývá výslech) od ruské strany proč tam chce jet, co tam chce dělat. A to rovnou od dvou Rusů! 3-denní ukrajinské byrokratické kolečko nevadí, ale hodiny z ruské strany ano.