Sudeťáci byli ze začátku nadšeni. Pak však začala válka a zjištění, že jsou v říši občani druhé kategorie. Svoji frustraci si vylévali na Češích a ostatních národnostech. Pokud bys i si o běžném životě v době protektorátu chtěl něco přečíst, tak doporučuji málo známou knihu "Doba zkoušek a naděje" od pana děkana Františka Wonky. Normálně tu knihu asi neseženeš, vyšla v nákladu pouze 1000 výtisků, ale je i v elektronické podobě. Pan Wonka to psal jako deník a občan Manětína, který se nalézal na hranici Sudet. Deník obsahuje dobu od roku 1938 až do konce května roku 1945. Kniha obsahuje mnoho protektorátních anekdot a popisuje život na malém městečku. Pan Wonka mimo češtiny ovládal němčinu, italštinu a latinu a byl pilný posluchač rozhlasu a čtenář. Díky svému rozhledu dokázal podchytit podstatu problémů v běžném životě a popsat je ve svých denících. Jinak moje matka ročník 1933, tvrdí že nejlepší Němec je na hřbitově, jelikož kvůli nim, přišla o dětství a jejich vesnice přímo sousedila se Sudety. Pro ty kteří tak zvaně měknou, doporučuji si přečíst kolik občanů bylo popraveno denně s nástupem říšského protektora Heydricha 28.9.1941 do Prahy.