Eratosthenés spočítal obvod Země (a celkem přesně) na základě toho, že Slunce svítí na různá místa pod různým úhlem (a pak už je to hodně zjednodušeně jen otázka trojúhelníků a počítání a brilantního úsudku)
viz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eratosthen%C3%A9s_z_Kyr%C3%A9ny
http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/1440-eratosthenes-z-kyreny
http://antika.avonet.cz/article.php?ID=4640

Z toho, že Země vrhá na Měsíc stín, který se při pohledu ze Země jeví okrouhlý se soudilo, že je Země kulatá.
Výpočet vycházel z předpokladu, že sluneční paprsky jsou (v podstatě) rovnoběžné. (Jinými slovy Slunce je dostatečně daleko v porovnání s poloměrem Země, že to jde považovat za praktické nekonečno)

Plochozemci to ovšem berou naprosto opačně - jelikož je Země placatá, tak to naopak znamená, že je Slunce dost blízko a pak zpětným výpočtem vyjde, že je Země placatá.

Je nějaký rozumný postup, jak změřit, nebo spolehlivě odhadnout, vzdálenost Slunce (s prostředky tak zhruba do úrovně středověku a s výpočty v neomezené přesnosti) tak, aby vyšla příliš vysoká pro tento argument?
(Čili, mohl by to teoreticky Eratosthenés nebo někdo z jeho současníků nějak mít změřeno/odhadnuto?)