Když si stoupneš mezi kolejnice, tak vidíš, že kdesi v dálce se asi protínají, nebo jsou aspoň velice blízko u sebe. Čím blíž k tobě, tím jsou od sebe dál. Těsně u tebe už máš jednu viditelně o 90 stupňů vlevo a druhou o 90 stupňů vpravo.
Kdybys měl kolejnice nejen na klasický rozchod, ale ještě další a další vedle nich, tak bys viděl celý vějíř různě šikmých paprsků směřujících do jednoho bodu. Dokonce by z tvého pohledu ten bod byl někde nízko na tom vzdáleném kopci na obzoru.
Až teda na to, že při přesném měření bys zjistil, že je ten bod o něco málo výš, než kde by ta rovina těch kolejí ten kopec protnula. Protože je ve skutečnosti nekonečně daleko za tím kopcem. Ale perspektiva ti způsobí, že se koleje visuálně v dálce sbíhají, ačkoli jsou ve skutečnosti rovnoběžné a vzdálené od sebe furt stejně.

Pokud budeš mít 150 miliónů kilometrů daleko zdroj kolejnic, které by vedly přímo rovně až k tobě, tak bys je stejně viděl jednu kus vlevo, druhou kus vpravo a kus před tebou už zřetelně blíž blíž jednu k druhé.