Říkat může kdokoliv cokoliv. Objektivně je jistota tvrzení pouze tehdy, platí-li na 100%. Ne na 99,99%

Brigádě socialistické práce na konci roku zbyly nějaké peníze, na schůzi se dohadovali, jak je utratit.
První hlas: "Pojďmě te prochlastat!"
Všeobecný souhlas, vzápětí se ozval jiný:
"Ano, prochlastat - a s kurvama!"
Ještě větší souhlasný ryk brigádníků.
Ozval se i další člen brigády:
"Já s tím souhlasím, ale možná by bylo dobré, aby si ti, kteří chtějí, mohli pozvat manželky."
Rozpačité pohledy, hmm - než vystoupil aktivní člen strany:
"Soudruzi, já bych navrhoval - doba ve Vietnamu a na Kubě je složitá - abychom to poslali na Fond solidarity."
Hrobové ticho. Nakonec předseda brigády:
"Vidím, že návrhů je hodně, necháme to tedy na náhodě. Hodím korunou.
Když padne panna, proslopeme to sami.
Když orel, s kurvama.
Když koruna bude stát na hraně, je možno pozvat i manzelky.
A když zůstane viset v luftě, pošleme to na fond solidarity."

To máš takový příklad nestoprocentní jistoty V běžném životě třeba platí, ale jen proto, že je zaměňována za vysokou pravděpodobnost.

V matice jsme sice měli 11. přikázání "nulou děliti nebudeš", ale jakmile jsme postoupili na limity, už se začalo trochu "otřásat". Stejně tak viz třeba "běžná" fyzika a fyzika v situacích kolem rychlosti světla (speciální teorie relativity). Ta sice platí i třeba při jízdě vlakem, ale rozdíl ve velikosti či hmotnosti vlaku oproti "bězně evidované, běžně vypočtené" je naprosto zanedbatelný… viz Lorentzovy transformace. Prostě jedoucí nákladní vlak je těžší než stojící, ale nemá smysl se tím zlomečkem miligramu v praxi zabývat. Jeho hmotnost v pohybu není jistá, mění se - ale přesto ji lze prakticky považovat za jistou, pořád stejnou.