Rovněž unijní nařízení, která fakultativně umožňují přijetí implementačních opatření, mají s ohledem na čl. 249 Smlouvy o ES (čl. 288 SFEU) přímý účinek a jsou tudíž přímo použitelná před orgány členského státu. Proto ani případné pochybení členského státu při implementaci požadovaného opatření v řádné době nemůže omezit nastoupení přímého účinku evropského nařízení a ohrozit tak základní pravidlo vyžadující jednotnou účinnost evropského nařízení v celé Evropské unii

Tady se píše že unijní nařízení má okamžitou platnost, jak je tedy možné, že přesto je někdy unijní právo ignorováno, když je přímo použitelné na území státu? Kdyby to byl jen závazek je to věc jiná.