Problém vidím jinde. V demokracii nesmíš dělat z pozice státu opatření nikdy, ani kdyby byla hrozba skutečná. Protože jakmile je dělat začneš, už to není demokracie. Jako vláda můžeš jen lidem radit, co mají dělat, ale nic víc. Důsledky těch nařízení si neseme dodnes. Tehdejší vláda (ČR: Babišova) to klidně mohla myslet dobře a nařízení mohla vydávat jen s těmi nejlepšími úmysly. (Neříkám, že to tak bylo, ale mohlo to tak být.) A dnešní vláda (ČR: Fialova) také s nejlepšími úmysly zakazuje nepohodlné weby, ekonomické demonstranty dehonestuje na ruské trolly a chystá zákon na potlačování svobody projevu. Díky "covidu" už nežijeme v demokracii, ale v totalitě.

Prostě jakmile jednou převrhneš vaničku, už ji nikdy do původního stavu nevrátíš. Proto platí, že nařizovat nesmíš nikdy a nic, pouze doporučovat a chytří lidé se dobrýma doporučeníma řídit budou, na ostatních nezáleží.

Něco jiného pak je zřízení čínského typu, kde naopak obyvatelstvo žádnou zodpovědnost nemá a očekává, že stát (vláda) jim řekne, co mají dělat a nařídí jim to. Tam to ale ani vláda nemusí nařizovat, protože společnost očekává, že vláda ví všechno a bude dodržovat, co jim vláda řekne, automaticky.

Která společnost je lepší, ta kde vláda může jen doporučovat nebo ta, kde nařizuje?