Ještě definovat, co je pokrok. Já za něj považuji to, co společnost dobrovolně přijme, nikoliv co je vnuceno a uměle udržováno. Příkladem může být komunismus/socialismus, který nám sem přinesli osvoboditelné z východu v roce pětačtyřicátým a pro ty, co to nepochopili, nám to přišli ještě jednou důrazně zopakovat v osmašedesátým. Měl to být pokrok a přitom lidi se tradic, třeba že to pole a statek, na kterým makali celý generace a živilo je to, si chtěli nadále nechat a ne s nadšením vložit do JZD. Ve jménu pokroku o to přišli a další pokrok jim to za 40 let vrátil. Tradice zvítězila!

V posledních letech je tu spousta dalších náznaků pokroků, který stojí za to pozorovat - rušení policie v některých městech v USA je zajímavá a pokroková myšlenka, avšak tradice je tradice a lidi tam stále kradou, ba dokonce i vraždí. Jsem zvědav, zda se takový pokrok ujme.
Nebo pokrokové upřednostňování menšin. Nejsem si jist, zda je z toho většinová společnost nadšená a hýká blahem, že jsme zase o krok před nimi (ale před kým?), ale jistý pokrok tu vidím, alespoň v našich končinách - za posledních 30 let se dost změnil náhled na LGBT komunitu a vidím ve společnosti mnohem vyšší míru tolerance a pochopení. Ale to nebude násilným pokrokem, ale spíš vyšší informovaností (více médií, internet). Takže tento pokrok ve společnosti nastal i díky technice. Ve středověku by to bylo mnohem obtížnější, když jediný, kdo uměl v dědině číst, byl farář a ten měl navíc svoji doktrínu.