Další událost, na kterou se s odstupem času díváme jinak:
Osvobození Prahy - Vlasovci
Byli vnímáni jako zrádci, přičemž ti chlapi byli jen oběti zrůdných systémů, z větší míry jejich samotné vlasti, která je hodila přes palubu, když padli do zajetí (a nenechali se dobrovolně zabít). Němci jim za to nabídli možnost "žít", tedy bojovat proti těm, co je zavrhli. Snažili se vykoupit osvobozením Prahy, ale ani to jim nebylo platný.
Byli obětováni několikrát - vlast je poslala na smrt na frontu (Sověti rozhodně nešetřili vlastními vojáky). Němci je poslali proti vlastnímu národu, před kterým podruhý zdrhali k Američanům a ti je vydali Sovětům, tedy prakticky obětovali na oltář napjatým politickým vztahům. Vlasovovi vojáci museli prožívat neskutečný muka a zoufalství, když uprostřed válečnýho chaosu nepatřili nikam a nikde nebyli žádoucí. Ani se nedivím, že jim v Řeporyjích postavili pomník.