Moje babička žila od roku 1893 až do roku 1976 bez elektřiny a taky to vydržela.
Ono jde jen o zvyk. Žiješ od slunka do slunka. V zimě jdeš spát strašně brzo, jelikož topíš v kamnech tak když nemáš uhlí několikrát za noc vstaneš a jdeš přiložit (nemluvím o dnešních kamnech ale o sporáku v kuchyni na kterém se vařilo a byla tam otevřená trouba, aby to ten kamenný dům alespoň trochu vytopil). Petrolejku zapaluješ jen když je to opravdu potřeba. Jediná vymoženost byla poslech tranzistorového rádia od poloviny 60 let. V ostatních místnostech kde se trvale netopí, když venku mrzne máš ráno na lavoru ledovou krustu. Kdo nezažil tak nepochopí. Jistě jde zeleným o tuto romantiku. Ráno nakrmit dobytek, podojit, zpracovat mléko, vykydat stáj, zapřáhnout koně, naložit na vůz ručně hnůj, jet na pole a tam ho ručně rozházet, vrátit se k obědu a sníst brambory na loupačku, no a odpoledne v tom můžeš pokračovat. Když se vrátíš vyčistíš vůz od hnoje, vyhřebelcuješ koně, dáš jim do žlabu, podojíš krávy a tak to jde den za dnem i o sobotách a nedělích. No prostě romantika jak vyšitá a kdo by to ze zelených nechtěl.