Já už jsem se po letech taky vyblbnul a jezdím tak, abych dojel. Ne, že bych tomu občas nešlápnul, ale na zadek se nikomu nelepím, nepředjíždím za každou cenu, protože riziko za pár ušetřených minut nestojí. Ale taky nejezdím jak podělanej, abych vytvářel kolonu, ale stejně se najdou takoví, co by mi nejraději za jízdy šacovali kufr. Zrovna včera, cesta, kterou jsem projel nejmíň tisíckrát, jedu únosně svýmu autu, počasí a večerní hodině a stejně se mi lepil na prdel auta. V místech, kde se nedá předjíždět, je to prostě hovadina.
Nedej Bože potkat školitele-vybržďovače. Nejsem si jist, asi už je to dávno, ale asi jsem se s jedním takovým potkal. Ale to už je jiná pohádka.