Za bačou na salaš dojel nablýskaný offrout s obříma chromovanýma kolama a rámama s navijáky. Z něj vyskočil Mlamoj Frikulín, oděný v perfektně sedícím obleku od Armaniho a se srdečným americkým úsměvem se žene k bačovi.
- Hej, bačo, dobrý den.
- No, dobrý, panáčku, dobrý.
- Mám pro vás senzační obchodní návrh - zjistím vám, kolik přesně tu máte ovcí a za to si jednu vezmu jako odměnu.
- Mnó, když myslej, panáčku, tak proč ne?
Mlamoj Frikulín skočil ke svému ochromovanému monstru, vytáhl z něj mega-hyper-nejtenčí-nejlehčí-nejvýkonější laptop na světě, přes vestavěný satelitní modul se připojil na nejbližší snímkovací družici NASA, nafotil celou salaš i s pastvinami, fotky v ultra-brutal-rozlišení prohnal analyzérem s výsledky do excelu, ty následně naimportoval do giga-super-automatizované databáze a výsledek parsoval do poslední verze powerpointu. Z kufru vozu vytáhl barevnou tiskárnu a celou analýzu vytiskl na čtyřistapadesátišesti normovaných stranách. Z postranní kapsy vytáhl laminovačku a celou vytištěnou analýzu svázal. S vítězoslavným úsměvem dovlekl bichli k bačovi a povídá:
- Tak, bačo, máte tady přesně 2348 ovcí!
A hned se jal cpát jednu do kufru auta. Otočil se, že se ještě rozloučí, než pojede a bača mu povídá:
- Hm, panáčku, a teď jsem na řadě já. Když ti řeknu, co jsi zač, vrátíš mi odměnu?
- No, ne, že byste to mohl uhodnout, ale zkuste to!
- Takže, ty jsi konzultant z velké nadnárodní auditorské a poradenské korporace.
Mlamoj zůstal stát s otevřenou chlebárnou a jen hlesnul:
- Jak jste to poznal?
- Mno, to bylo jednoduché. Přijedeš tam, kam tě nikdo nezval, očekáváš odměnu za odpovědi na otázky, které klient dávno zná a přitom neznáš vůbec nic. Takže jsem uhodl a teď mi vrať mýho psa!