Kreml, pondělí ráno, hlavní kremelský ajťák prochází kanceláře, aby zkontroloval vybavení ministrů, zda jsou připraveni k pilné práci po návratu z dači. Vstoupí do kanceláře ministra vnitra, kouká, monitor na stole, počítač pod stolem, klávesnice na stole, myš v šuplíku. I zeptá se právě přicházejícího ministra:
- Soudruhu ministře, proč máte myš v šuplíku stolu, vždyť tak přece nemůže fungovat?
- No a co? Moje myš, kam chci, tam dám!
Ajťák moc neprotestuje a hurá do další kanceláře. Ministr obrany, tak kouká, monitor na stole, počítač pod stolem, klávesnice na stole a myš v trezoru. Udiveně se ptá přicházejícího ministra:
- Soudruhu ministře, proč máte myš v trezoru, vždyť tam je úplně k ničemu?!
- No a co? Moje myš, kam chci, tam dám!
Ajťák radši nic neříká a zamíří do té největší, koberci a gobelíny vystlané ratejny v celém kremlu. Za megaobřím mahagonovým monstrem tam sedí sám Vladimír Vladimirovič. Ajťák přeuctivě v předklonu rychle zkontroluje - monitor na stole, počítač pod stolem, klávesnice na stole, myš na stole a pak se přece jen opatrně zeptá:
- Soudruhu Vladimíre Vladimiroviči, jak je možné, že ministr vnitra má myš v šuplíku a ministr obrany má myš v trezoru?
Vladimír Vladimirovič pozdvihne obočí a zrak z denního tisku, pousměje se a praví:
- Vždyť jsou to kreténi.
Na to ajťák úplně konsternovaně hlesne:
- Ale proč jsou tedy ministry?
- Moji kreténi, kam chci, tam dám!