Pokud se stavěla socha někomu živýmu, byla to obvykle lidská zrůda - Stalin, Gottwald, dynastie Kimů v Korei.
Má-li dotyčný v sobě kouska cti a rozumu, nenechá si stavět svoji sochu, protože teprve až dějiny přežvýkají činy dotyčné osobnosti, tak pak lze naznat, zda dotyčný zaslouží takovou hmotnou připomínku. Představ si, že by někdo v 30. letech stavěl sochu Churchillovi. Asi by si mnozí klepali na čelo, protože v první světové se moc nevyznamenal. Až s odstupem času se daly vážit jeho skutky a přínos pro lidstvo. Dokud však někdo žije, může ještě natropit takový věci, že taková socha bude akorát připomínkou hanby těch, co ji vztyčili.