Skutočne mám bližšie k tej anarchii ako k súčasnej demokracii, ale pozor, zas nie je anarchia ako anarchia. Anarchia myslená v tom zmysle, že sa nebudem podriaďovať nejakej umelej autorite bez reálneho rešpektu, ktorá mi v kuse prikladá zbraň ku spánku a kradne mi peniaze, určuje mi, ako mám s mojimi peniazmi hospodáriť, resp. nehospodáriť, keďže mi ich preventívne ukradne, správa sa ku mne ako k nezodpovednému decku aj napriek tomu, že ju tvoria úplní kreténi s minimálnou pracovnou morálkou a žiadnou osobnou či hmotnou zodpovednosťou.
Naopak nie som proti hierarchii, ak na jej konci sú autority, ktoré ja sám rešpektujem a s ktorými súhlasím.

Tohle není anarchie. To, že si vybíráme zcela automaticky ty, kteří nejdou proti hodnotám, které uznáváme, je zcela přirozený jev - každý se snažíme hledat to, co je pro nás nejvýhodnější. Základy jsou už v evoluční biologii, prostě se snažíme přežít (a zachovat druh).
Když budu konkrétní: jsem držitel zbrojního průkazu a tedy automaticky z úvah o tom, koho bych třeba ve volbách podpořil, škrtám ty, kteří chtějí omezovat právo na soukromé držení zbraní. A že jich není málo. Zároveň s tím si ale uvědomuji zodpovědnost, tedy dodržuji zákony, které mi nařizují, jak se mám chovat, když mám u sebe zbraň, jak ji mám zabezpečit a podobně, zároveň se i v běžném životě chovám tak, abych o tohle právo nepřišel - typicky třeba nechlastám před jízdou a je úplně jedno, jestli jedu autem nebo na kole. Pro někoho nepředstavitelné nedat si na vyjížďce na kole pivo, pro mě naprosto přirozené, prostě pravidlo, které mi umožňuje zachovat tu svobodu (a výhodu), která je právě pro mě důležitá.
Tohle je totiž právě ta demokracie - stát mne sice omezuje (určuje podmínky držení zbraní), ale má to právě pro mne výhody (kvér nemá každý hejl běhající po ulici).