Navíc jsou zákazy často redundantní nebo zbytečné. Dám příklad. Na jednom místě se stavělo (nic velkého, oprava fasády tak na týden), tak se tam dala značka zákaz vjezdu chodců (B30). To jsem chápal (i když se tam po většinu času dalo bezpečně projít; ten jeřáb co blokoval chodník tam nestál celé dny). No jo, ale stavba skončila a značka tam byla furt. Byla tam ještě měsíc. Pak nějakou dobu ležela a možná tam je ve křoví dodnes, pokud ji místní sběratelé železa neodnesli do sběru.
Nebo vývěsky kolem roušek. Jak přestaly být povinné, cedulky stále zůstaly. Tak jsme se je naučili ignorovat. No jo, ale pak zase začly. Takže se to vyřešilo tím, že cedulky byly nově 2x větší a červené (ty původní byly mobré). No a teďkon je otázka, jestli platí jen ty nové červené, nebo i ty modré, které se zapomněly od loňského jara...
Prostě pokud někam někdo vyvěsí zákaz a pak ho nezruší, když pomine jeho důvod, tak si koleduje o to, že jiné zákazy lidi taky nebudou dodržovat bez přemýšlení, ale mohou dospět k tomu, že je to nějaký relikt.
Příkladů by se jistě našlo víc.
Ještě jsem si v té souvislosti vzpomněl na jeden vtip zřejmě z první republiky: Nastoupí pán do tramvaje, pohodlně se usadí a zapálí si. Za chvíli za ním přijde průvodčí. "Člověče neumíte číst, tady je zákaz kouření." "Ale Vy toho tu máte, tady třeba píšete noste piersovy podprsenky."
Pokud jde o "dodržování" pravidel, toho jsme si užili ve španělsku a portugalsku, kde jsem byl na krátké studijní cestě. Měli jsme najaté vozidlo (tj. s jejich SPZ), takže nikdo nevěděl, že to jsou češi nebo slováci. Troubili na nás, třeba když jsme zastavili na červené (asi to bylo jen doporučení). Časem se náš řidič naučil, že většina značek jsou jen doporučení. Takže když jsme v Lisabonu našli (po delším hledání) vjezd do podzemních garáží jednosměrkou a výjezd zase do jednosměrky, už jsme se tolik nedivili. Podobné to bývalo v itálii, tam když nějaký zákaz myslí vážně, tak tam musí postavit hlídku, i když jsem poslední roky měl pocit, že to už neni až tak zlé (například jsem už neviděl tolik aut jezdit opačně jednosměrkou, první roky jsem nemohl uvěřit, že jsme v jednosměrce).