Maturita je nutná (nikoliv však postačující...) podmínka. Takže po tříletém učňáku je potřeba si ji dodělat. Na to existovaly dvouleté nástavbové obory, od lidí co na ně šli jsem slyšel, že je to záhul. Mě obory jako asistent podnikatele nebo podnikání v oboru nelákaly (nástavbové studium ve správném oboru bylo kvůli nějakým vládním opatřením tehdy zrušené). Já radši zvolil průmyslovku a protože jsem se trefil do blbé doby, tak jsem šel od prváku (vzali by mě bejvali i do druháku, ale on žádný druhák nebyl, protože předtím nebyla osmá třída). Na druhou stranu jsem aspoň nemusel naskakovat do rozjetého vlaku.
26 let neni žádný problém. Teda kromě toho, že se uzavřou veškeré slevy hlavně ty na dopravu. A právě to pojištění. Ale jinak všechno ostatní funguje normálně - studium, přístup do vědecké knihovny (mě tehdy fungoval ještě rok po ukončení studia), dotované obědy a tak dále. Placení školného nehrozí, to až v případě překročení standardní doby studia víc jak o rok (pozor ale na to, že se počítají všechny nedokončené pokusy, stačí jimi překročit o den konec následujícího semestru, a platíš pálku za celý semestr, i když takové případy řeší proděkan a poplatek odpustí). Dneska pokud vím nejde udělat Mgr. rovnou musí se nejdřív udělat Bc., prý nám to tak přikázala EU (ale ono se na EU svádí cokoliv co je trochu kontroverzní).
Stihnout doktorát do 26 snad ani nejde, počítám-li maturitu v osmnácti, vychází mi VŠ řekněme ve 23, ... Doktorské studium je tříleté. No dejme tomu, ale co znám lidi z okolí, tak nikdo neskončil s doktorátem za standardní dobu, všichni to dělali 7 let jako já (absolutní maximum). A to ještě nebyl podmínkou impaktovaný článek. Představ si, že je potřeba mít nějaké unikátní výsledky (jiné prestižní časopisy neberou) a ty udat do prestižního časopisu. Požadavky se zpřísňují, když jsem studoval já (mě se to ale už netýkalo, to se týkalo nově nastupujících, mě stačil recenzovaný časopis), měl to být nenulový impakt faktor. Ovšem to vedlo k tomu, že se všichni vrhli na časopisy s 0,1 a podobnými čísly (nejlepší časopisy v načem oboru mají přes 6 medián oboru je něco přes 1). Takže v další verzi se řeklo, že nesmí být v posledním kvintilu nebo kvartilu už nevím, stejně jako nevím, jak to je dneska. A publikace v impaktovaném časopise je něco, co se dost těžko povede i zkušenějším a je to na dlouhé lokte (minimálně rok spíš dva po prvním podání, placené jsou rychlejší, máme ve svém oboru jeden, který je poměrně dobrý (IF 2,7) a pokud se podaří od školy vyžebrat CHF1800 tak to netrvá tak dlouho, ale rozhodně neprojde všechno a nikdy na poprvé). Ale řešit strasti doktorského studia ještě před maturitou, to nemá smysl, to může být za těch 5 let úplně jinak.
V doktorském studiu (prezenčním) je ale jedna výhoda, člověk je zaměstnancem školy, takže tím odpadá starost o pojištění. Stejně tak v distanční formě, ta se dělá při zaměstnání, takže zase pojištění řeší zaměstnavatel.