Dobrý den,
aby toto mé psaní nemohl nikdo napadnout, předem říkám, že se jedná jen o mé domněnky z výslechu kamaráda, který měl v této firmě v nedávné době pracovat. Berme to tedy tak, že se jedná o příběh na motivy skutečných událostí.

Protože se mi nelíbí, jak s mým kamarádem bylo vy*ebáno, rozhodl jsem se o tuto jeho zkušenost alespoň někde podělit. Myslím, že by z toho mohlo vzniknout zajímavé čtení a většina lidí by se mohla dozvědět něco o čem toho třeba moc neví.

Pracovní den kurýra PPL začíná většinou před pátou hodinou ranní, kdy si v depu stoupne k pásu, na kterém mu jezdí balíky s označením trasy, které si z pásu shazuje. Ty potom rovná dle trasy tak, jak ji pojede. Takhle to frčí většinou až třeba do 8:00 a pak se veškeré narovnané balíky skenují do scanneru. (Takovej docela fajn stroječek s androidem a zabudovaným scannerem, nicméně pro celodenní provoz má naprosto tristní kapacitu baterie). Z hlediska uživatelského rozhraní to jede plynule a relativně spolehlivě. (Aby taky ne, když sestava, včetně mobilního platebního terminálu "údajně" stojí přes 100 tisíc korun.)

Kurýr má běžně hradby ze 100-300 balíků, které musí každé ráno naskenovat a poté je skenuje znova pro kontrolu. Po dokončení této operace se všem adresátům odešle ze skeneru smska s časovým rozmezím, v kolik jim bude zásilka doručena. To musí u každého balíku řidič zvážit a podle trasy, kterou musí naprosto perfektně znát, vybere ručně čas, v kolik Vám tak asi bude schopen balík doručit. Rozmezí tohoto nastavení má 2 hodiny - tedy např. (9-11,11-13, etc...). Když klikne na hotovo, odešlou se rázem na všechna čísla z jeho trasy smsky.
Pak začne balíky rovnat od poslední zastávky po první do auta a mezitím mu při nakládání běžně zavolá 20 i víc lidí, že v danou dobu např. nebudou doma. Kurýr má plno práce s nakládáním, kolikrát i dost těžkých balíků, ale stejně všechno musí být už od rána "ano, madam, jistě, madam, děkuji, nashle.."

Před devátou je většinou auto naloženo, samozřejmě úplně po střechu nacpaný. Každý normální kurýr se vždycky snaží to tam naskládat tak, aby se tomu při přepravě něco nestalo, protože on má zodpovědnost za to, že zásilku doručí nepoškozenou. Jsou za to ohromné pokuty, takže se mu vůbec nevyplatí s tím zacházet neopatrně. Zásilka kolikrát přijede poškozena už na depo, ale třeba malou dírku v balíku řidič nemůže ráno řešit. Kdyby měl každý balík podrobně zkoumat, jestli mu něco není, tak by se to nedalo při tomto počtu dělat.

Pak sedne do dodávky a vyráží na trasu. Někdo ji má 8km od depa, někdo 50. Všechno se dělá za jízdy. Kurýr běžně telefonuje, čumí do papírů, řeší trasu a zapisuje si poznámky od potenciálně tříset volajících kontaktů, které mu konstantně volají, proč nemůžou balík v danou dobu vyzvednout a kam ho má místo toho dovézt nebo kde ho má nechat. Protože jich volá hodně najednou, velice často se stává, že se mu někdo nemůže dovolat a potom na něj řve, proč nebere telefony, v horším případě volá na dispečink, že nebere telefony.. A to jsme ještě nezačali vlastně ani rozvážet.

Po příjezdu na začátek trasy to začíná.
Dojet na adresu je v zásadě to nejjednodušší, pokud zrovna není někde uzavírka, náledí nebo jiný problém. Zkušený kurýr všem lidem vždycky třeba 5 minut dopředu volá, protože potřebuje, aby mu vylejzali ven. I kdyby na každého čekal byť 2 minuty, tak si spočítejte, v kolik při tomto tempu, při počtu 270 adres, skončí. A to musí ještě přejíždět mezi adresami/vesnicemi/městy, což stojí čas. V téhle práci je ztráta i čtyř minut strašně moc, protože jakmile přestanete stíhat nastavené časy, okamžitě začne zbytek nedoručených zásilek volat na scanner, kde jako jste? Vždyť už jste tu měl být v jednu a je deset po třetí. Do toho musíte stíhat firemní balíky, protože některé firmy to třeba ve 3 balí, takže se rozváží soukromky a když člověk přestane stíhat podle plánu, tak musí sjet z trasy a strašně nabírá.

POKRAČOVÁNÍ V PRVNÍM KOMENTÁŘI