No a to právo na názor už prostě končí…
Protože všechny názory vyjma jeden/schválené postaví mimo zákon.

Moje babička si někdy v roce 1975? 1976? zlomila na chodníku (náledí, neposypáno) ruku. A na národním výboře si "otevřela ústa", že tohle by se za Hitlera nestalo, aby se majitelé baráků nestarali, jak jsou "ošetřeny" chodníky před jejich baráky. Protože kdyby si haxnu polámal voják Wehrmachtu, taky by mohli skončit v lágru. Úředníci, kde se dožadovala nějakého "odškodného", jen čučeli. Dobře si pamatuji její názor na věci během osvobozování, ten se také nebála ventilovat (za války měli obchod): " Němci (asi armáda) byli vždy slušní, za zboží zaplatili. Když přišli Rusi, pokradli, co se dalo (hlavně hodinky), babině "střaskali pysk" (=rozbili ciferník), byla ráda, že ji neznásilnili či nezamordovali. Dnes by ji za takové řeči zavřeli (nemohou, 115 let se nedožila).

Zkus dnes pochybovat o doktorech a inženýrech, o LBGTBFLMPSVZ. Veřejnost (a časem i úřady nebo soudy) tě odsoudí (i když třeba vnitřně to cítí stejně, akorát mají strach si otevřít hubu).

Prošla by dnes v TV Česká soda? Ani náhodou.

Doporučená literatura: K.H.Borovský - Král Lávra (moc pěkně se to navíc čte). Třeba to někdy nastane.