Když jsme psali životopisy na střední školy, součástí toho životopisu 14-letého děcka byly i politické postoje a funkce rodičů. A také, zda a jak jsi (děcko) vypořádaný s náboženskou otázkou. Oni totiž dobře věděli, že před 4-5 roky (v době relativní svobody) všichni chodili do náboženství a byli i na 1. sv. přijímání.

Osmdesátky už byly pohoda. V práci po VŠ sice mé zařazení na vedoucí funkci muselo schválit vedení KSČ podniku (a snad i OV KSČ), ale většinou už všichni na všechno kašlali. Když jsem se těsně po listopadu 89 dostal k materiálům našeho kádrového oddělení (bylo zrušeno a jeho materiály jsem pracovně "zdědil"), jediný záznam o mně byla jakási zmínka nějakého horlivého udavače, že "ostentavivně bagatelizoval výdobytky socialismu" či tak nějak. Bylo to v souvislosti s tím, když jsem sháněl obkladačky na barák, co jsme stavěli…