Čistě z výplat to zcela jednoduché nebylo, ale řada lidí přece "podnikala". Tady na dědině měli všichni vinohrady, hodně lidí okurky, meruňky, prasata, králíky, slepice… ano, nebylo to jako ve městě z fabriky domů do paneláku, TV, hospoda, spát - čekala tě druhá šichta. Ti, kdo uměli pracovat rukama (řemeslníci), si zase vydělali na fuškách. Nebyl až tak velký problém pro tyto lidi mít k dispozici bokem stejně nebo i více jako oficiálně v práci.

Znám lidi, kteří si stavební půjčku brali jen proto, aby "nevyčnívali", protože na celý barák peníze měli hned na začátku - a nebyli to žádní funkcionáři, veksláci či tak. Něco jim už třeba spořili roky rodiče (prémiové spoření mladých či právě peníze z prodeje zemědělských produktů, vína, fušek), něco si přivydělali sami. A nebylo takových lidí zas tak málo (alespoň tady u Vídně). Takže půjčku vyčerpali na stavební materiál a z "ušetřené hotovosti" pak barák kompletně zařídili.

Vzpomínám, jaký materiál jsem musel shánět po známosti - a moc toho asi nebude, nemohu si na nic vzpomenout. Pokud tedy nemyslíš "po známosti" to, že ti známý poradil "křidlici nekupuj ve stavebninách, objednej si ji přímo ve fabrice" (cihly v cihelně atd.). Pochopitelně sortiment byl velmi omezený, na něco jsi musel čekat (nebylo to jako dnes dojít do OBI a koupit vše), třeba v obkladačkách to byla opravdu hrozná bída.

Nenávratnou půjčku (podmínky na ni) jsi dostal velmi snadno, upsáním se na x let v podniku, kde jsi dělal. Tehdy žádný problém, proč by člověk měnil zaměstnání, když s platem to bylo všude +/- stejné? A ano, nenávratná půjčka byla na pořízení stavebního materiálu, copak to byl problém? Ta opravdu velká, těch 125 nebo 150k trvala jen chvilku, než padli komunisti.

----
edit: tím tu dobu nechválím, neglorifikuji. Jen konstatuji, že pořídit si vlastní barák bylo pro obyčejné lidi finančně snadnější než dnes.