Krásy koronavirového jara
Tak jsem dostal napad na podebatovani o zatim paradnim jaru, ktere se letos opravdu povedlo.
Uz Velikonoce byly ve znameni tepla a Slunicka, kdo vysel ven, nemohl litovat, tak hezke Velikonoce uz nekolik let nebyly.
I po Velikonocich to pokracuje, sice se nam trochu ochladilo, ale Slunicko nas neopustilo.
Ja byl dneska na vylete, mam totiz tenhle tyden dovcu, tak jsem konecne vyrazil na jih. Uvedomil jsem si jeste jednu vec, jake je vsude ticho, prazdno a klid. Prijdete na hlavni, kterou normalne slysite z dalky mozna i nekolika kilometru a tam nic, zadne auta, zadne nakladaky, zadne vyfukove plyny, nic. Tovarny, tam kde jsou, taky nic, takze taky nechrli obvykle oblaka koure. Asi vsichni zname tu meteomapu Italie, jak tam opadl smog. No a priroda kvete, proste jasne clovek vidi, jak to ta priroda potrebovala a jak ji ten klid prospiva.
Asi to dlouho nevydrzi, protoze obavam se, ze lidi se jakmile korona skonci zase nastartuji do stejneho rezimu jako predtim, ale za me teda by nejake zvolneni bylo jednoznacne ku prospechu veci, kdyz to vidim na vlastni oci, jak to prirode prospiva.
Co na to rikate, take jste to zaznamenali, ze problem jednoho muze byt pro neco druheho docela vyhra?
Jaro mám rád. Teda měl jsem. Otevíraly se zahrádky (nic, neb Babiš), začínaly túry na kole (nic, neb dusivé hadry na hubách), všechno vonělo (nic, neb dusivé hadry na hubách), libido zažívalo "vzkříšení" (nic, neb deprese). Jestli nás Krypula s Tlamáčkem chtěli dostat na pokraj občanské nespokojenosti, povedlo se jim to. Tak velkou nenávist jsem naposled cítil k politrukovi na vojně (taky jsem si přál jeho pomalou a bolestivou smrt), což je nějakých dvaatřicet let. A přitom máme tak krásné historické zvyky: defenestrace...
Mife, pokud jsi v přírodě, tak náhubek nosit nemusíš.
Když se jedu projet na kole, tak si ho dám, abych nepohorsoval, jakmile vyjedu, z města (pokud se tomu našemu dá říkat město), tak jej strčím do kapsy.
To samé platí o procházkách.
A podle nařízení je to v pořádku