Jaro mám rád. Teda měl jsem. Otevíraly se zahrádky (nic, neb Babiš), začínaly túry na kole (nic, neb dusivé hadry na hubách), všechno vonělo (nic, neb dusivé hadry na hubách), libido zažívalo "vzkříšení" (nic, neb deprese). Jestli nás Krypula s Tlamáčkem chtěli dostat na pokraj občanské nespokojenosti, povedlo se jim to. Tak velkou nenávist jsem naposled cítil k politrukovi na vojně (taky jsem si přál jeho pomalou a bolestivou smrt), což je nějakých dvaatřicet let. A přitom máme tak krásné historické zvyky: defenestrace...