Sněmovna je ale orgán zákonodárný, nikoli orgán exekutivní. Kromě toho, sebevětší průšvih přece neznamená, že někomu začnu věřit. Tím spíše, že pro toho, komu bych měl jako poslanec věřit, je samotný parlament jen obtěžující "žvanírna." Politika je z velké části o vztazích, proto nejsem příznivcem svalnatých řečí, natož nadávání. Opravdu máš pocit, že je správně vyslovit někomu důvěru, kdo nevěří tobě, dává nepokrytě najevo, že tvé názory jej nezajímají, a že jej vlastně obtěžuješ? A že po případném vyslovení důvěry nebude v podstatě žádný způsob, jak tento akt vzít zpět (v tomto případě potřebuješ alespoň 101 poslanců, což je prakticky v současné konstelaci nemožné najít; přitom na důvěru stačí prostá většina, tj. stačí, aby KSČ a SPD opustily sál)?