Co se týká problematicky stejnopohlavních svazků, stav registrované partnerství na roveň manželství by byl velký pokrok. Jistě by za něj bylo velké množství takových párů velmi vděčných. Pro to bych klidně zvedl ruku, byl-li bych v parlamentu. V katolickém kostele by stejně homosexuální pár neoddali, ani kdyby byli oba pokřtění, praktikující křesťané a manželství by ze zákona umožňovalo obé.

Diskusi ale vedu za horizont tohohle. To totiž narazí na svůj limit ve chvíli, kdy do prvního formuláře vyplníme rodinný stav. A to už není jen o tom, jestli se má říkat takovým dvěma manželé, protože to ani jazykově nedává smysl. Homosexuál těžko bude ženatý, protože u mužů tam žádná žena nefiguruje. A co kdybych já se rozhodl v heterosexuálním páru jít do registrovaného partnerství, když je na úrovni manželství? Bylo by mi to zakázáno?

Snažím se tu poukázat na to, jestli by "svazek manželský", jako instituce vůči státu, se svými právy/povinnostmi neměl projít revizí, aby poněkud více zohledňoval žitou zkušenost.

Ptám se tedy, jaké výhody či jistoty přináší manželství státu, když jeho uzavíráno podporuje poskytovanými výhodami?