Osobně tady vidím ještě jeden paradoxní postřeh... Je zajímavé, že jako společnost přicházíme o jeden kousek svobody za druhým plátek po plátku, tu pod záminkou bezpečnosti, tu protože jsme zřejmě dementní a neumíme si sami rozhodnout jak žít a musí nám to být korigováno restrikcemi a regulacemi, ale mnohdy naprosto minoritní menšina si dokáže vykřičet ústupky většinové společnosti, aby se náhodou někdo necítil dotčen.

Já se pak vůbec nedivím, že se určitá část, řekněme "méně přemýšlivých" lidí radikalizuje, když vidí, že například entity, které si nejsou jisty, jestli jsou mužem, ženou, nebo kropící konví si dokáží vyřvat změnu hlášení na veřejném prostranství z "Dámy a pánové" na "Dobrý den všichni". Že kvůli tomuto mizivému promile "lidí" doporučí zdravotnická organizace oslovovat maminky v porodnicích "těhotnými lidmi". Ano, zdánlivě jde "vo hovno" a nikomu to neublíží, nicméně když na pozadí toho si člověk nemůže vybrat do jakého typu hospodského zařízení si zajde, případně na výletu na kolech si nemůže dát u stánku pivo, protože by se asi ohnul časoprostor a byl by podobným celospolečenským rizikem, jako zfetovaný, ožralý epileptik za volantem kamionu a do toho se dozví, že by bylo nejlepší, kdyby nemohl být vůbec ozbrojen, protože pak bude na světě krásně, sluníčkově bezpečno, pak se asi těžko můžeme divit, že někteří jedinci skáčí na vějičky typu "vrátíme svět do normálu!".
Už to slyším: "Hrušky a jabka" atd. atd. atd. Opravdu to ani trochu nesouvisí? Ta nasranost dost podstatné části lidí, které už nebaví, že se jim dobroseři snaží organizovat život od kolébky až do hrobu, ale mají neochvějnou potřebu se úzkostlivě starat, aby se jakýkoliv degenerát náhodou necítil nekomfortně?

Prdel celkem je, že se tyto skupiny lidí dost překrývají. Ti samí, kteří se z bůhvíjakého důvodu domnívají, že vyzakazují, vypřikazují a vyregulují ten "lepší svět", že je třeba tu dementní čeládku vést za ručičku celý její život a tu a tam naplácat na holou, jsou, dle mého názoru, často ti samí, kteří jsou ochotni ustupovat každému, kdo se cítí jakkoli dotčen a měnit kvůli tomu zákony, zvyklosti, vydávat nařízení a doporučení. Pak se hrozně diví, jak je možné, že "vona nám ta společnost hnědne! Pomoc, pomoc, nácci!"
Připadá mi to jak u blbých na dvorku...