Čistě teoreticky... (sám považuji zakazování jakýchkoliv myšlenek za nesmysl).
Zakazování čehokoli není pro žádný stát žádný problém, jde jen o definici zdroje. Ideologii zakazovat lze (i když je to z prinicpu neúčinné, jak chceme zakazovat myšlenkový směr?), náboženství (uznané) zakazovat nelze. Ale lze náboženství prohlásit za idelogii, případně ideologii za náboženství. Když se chce...
Vím, že to bude znít jako pitomost, ale na základě vnějších znaků je možné považovat nacismus za náboženství (dle přístupu vyznavačů zcela jistě), stejně tak je možné považovat islám za ideologii.
Zjednodušeně a to co je podstatné - nelze zakazovat šíření myšlenek, je-li uznán náboženský základ, u ideologického základu lze.

Malý praktický příklad. NSSJ (svědkové jehovovi) jsou u nás uznáni jako náboženská společnost (ne kasta!). Oficiálně nevyučují nauku o křesťanské neutralitě a svatosti krve (prakticky odmítání transfuze krve) - na přímý dotaz MK ČR toto popřeli.
Praxe je ale jiná. Když jsem se o to zajímal v 88' (kolega v práci byl jehovista) zcela jednoznačně mně vysvětloval, že existují i jiné možnosti, než transfuze krve a ta samotná je nepřípustná.
Na začátku devadesátých let jsem byl svědkem rozpadu manželství, kdy otec byl svěděk jehovův, matka ne a dcera hemofilička (nebo to byla nějaká podobná nemoc, vyžadující transfuze krve, nejsem doktor). Zní to jako typický příklad odpůrce NSSJ, ale přesně takhle to bylo.
No a celkem nedávno odmítání transfuze krve potvrdila manželce kolegyně z práce (jehovistka).
Takto lze jakoukoli "podivnou" myšlenku schovat do náboženství. Kdyby byla schována jen v ideologii, stát "by s ní zatočil" zákazem ideologie.

Ale to jen tak mimochodem. Zakazovat náboženství s půldruhou miliardou věřících je nesmysl už z praktického hlediska.