Užívání použitých věcí - společenské stigma?

Zdravím. Vedli jsme s přitelkyní debatu po otázce, co bychom té naší malé koupili nového za hračky (druhé dítě). Ačkoli obě děti mají hraček víc než dost. Dostali jsme k tomu, že se cítí hrozně (přítelkyně), když mají děti věci (hračky, oblečení) po někom. To je podle mě postoj, ke kterému nás ale tlačí společnost a nemá racionální opodstatnění. Výsledkem takového přístupu (zejména u dětí, kde člověk musí každého půl roku řešit nové oblečení a každé dva roky hračky odpovídající věku a posléze i školní pomůcky) je ohromné množství věcí, které vyhodíme téměř nové. Tenhle přístup je podlě mě nejen ekonomický nesmysl, ale hlavně v rámci snahy naší planěte odlehčit, brutální ekologický nesmysl. Jsou věci, které bych použité nikdy neužíval (spodní prádlo, boty - u těch ze zdravotních důvodů, každý máme jinou nohu), ale s ostatním nemám problém. Vždyť podle zásady RRR (Reduce, Reuse, Recycle) je recyklace až jako třetí možnost, jak se chovat odpovědně k planetě. První je omezení spotřeby a druhou je právě znovupoužívání věcí. Ač se budeme snažit vést děti k tomu, aby tyto společenské stereotypy nepřejímaly, bojím se, že ostatní děti takové nebudou. Spousta rodičů je schopná i před dětmi označovat někoho, kdo nemá všechno nové a lesklé za "socku".