Užívání použitých věcí - společenské stigma?
Zdravím. Vedli jsme s přitelkyní debatu po otázce, co bychom té naší malé koupili nového za hračky (druhé dítě). Ačkoli obě děti mají hraček víc než dost. Dostali jsme k tomu, že se cítí hrozně (přítelkyně), když mají děti věci (hračky, oblečení) po někom. To je podle mě postoj, ke kterému nás ale tlačí společnost a nemá racionální opodstatnění. Výsledkem takového přístupu (zejména u dětí, kde člověk musí každého půl roku řešit nové oblečení a každé dva roky hračky odpovídající věku a posléze i školní pomůcky) je ohromné množství věcí, které vyhodíme téměř nové. Tenhle přístup je podlě mě nejen ekonomický nesmysl, ale hlavně v rámci snahy naší planěte odlehčit, brutální ekologický nesmysl. Jsou věci, které bych použité nikdy neužíval (spodní prádlo, boty - u těch ze zdravotních důvodů, každý máme jinou nohu), ale s ostatním nemám problém. Vždyť podle zásady RRR (Reduce, Reuse, Recycle) je recyklace až jako třetí možnost, jak se chovat odpovědně k planetě. První je omezení spotřeby a druhou je právě znovupoužívání věcí. Ač se budeme snažit vést děti k tomu, aby tyto společenské stereotypy nepřejímaly, bojím se, že ostatní děti takové nebudou. Spousta rodičů je schopná i před dětmi označovat někoho, kdo nemá všechno nové a lesklé za "socku".
Naštěstí tohle u nás nikdy nebylo, naprosto běžně děti a teď i vnoučata různé hračky i ošacení běžně "dědí" a to i napříč známými. Samozřejmě, že mají/měli i nové hračky a oblečení. Ale mají i hračky třeba po mně či manželce; pokud se nerozbijí, proč je vyhazovat? Místa na uskladnění "pro další generaci" máme dost.
Je mi ale jasné, že tohle v případě oblečení nemůže fungovat donekonečna, teenager prostě v 3x zděděných teplácích ven chodit nebude :) Jinak lze tahle "recyklace" provádět u pětiletého, jinak u dvanáctiletého..
Myslím si, že tenhle "ty jsi ale socka" postoj je spíše ve větších než na menších ("zaostalých") vesnicích.
U nás je to podobně - některé věci bychom si nedokázali představit, že by někdo "podědil" nebo bychom my podědili po někom. Spodní prádlo zářný příklad.
U těch bot si nejsem jistý - když koupím prckovi kvalitní boty, tak po půl roce už se do nich nevejde a kolikrát je měl na sobě, kolik v nich udělal kroků? V nějakých tlustých zimních botech toho moc nachodit nestihnul a podle mě se bota vůbec nestihla vytvarovat na nohu a může jít dál do světa. Pochopitelně letní boty, v kterých byl furt venku, jsou na tom jinak, i když vizuálně třeba nevypadají špatně.
Jinak z oblečení máme dobře 80 procent "po někom". Na válení v bahně nepotřebuje tepláky od Gucciho.
Snažíme se to s ženou mixovat rozumně. Odrážedlo měl kluk nové, kolo jsme mu teď koupili jeté. A odrážedlo prodáme dál do světa taky.
Upřímně řečeno - nemít hypotéku a mít vyšší příjem, kdoví, jestli bychom smýšleli stejně. Ono je přece jenom pohodlnější kupovat nové, než se přehrabovat starým...
My to máme taky tak nějak. Spodní prádlo maximálně podědí synkové jeden po druhým, ale jinak kupujeme nový. Boty též dědí po sobě, pokud to tedy ten starší nezničí. Spoustu jiných svršků, většinou velmi málo nošených, dostali po synovcovi, ten z toho obvykle vyrostl tak rychle, že to nestačil nějak viditelně obnosit.
Pěkný kousky oblečení, případně boty, dostanou další mladší příbuzní.
S bicyklem jsme na tom stejně - odrážedlo nový, kolo jsem vzal z druhé ruky od někoho v práci, nebo z bazaru, podařilo se mi koupit pro synka značkový kolo s 6 kolečkem a odpruženou vidlicí za 3 litry. Už je mu malý, takže počká na druhýho synátora a opět zkusím projít bazary. Ony ty děcka ty bicykly obvykle nestihnou tak zhuntovat, většinou vyrostou rychleji, než to zničí. Stejně tak to beru se svýma děckama - nový kolo by patřičně neužili.
BTW - někde jsem vyštrachal svoje starý kšandy, co jsem nosil jako malej. Kupodivu, guma v nich nesteřela a tak je po třiceti letech opět nosily moje děcka
Jó, tak tohle za našich časů nebývalo! A tyhle "problémy" jsme ani neznali.
Ale ve skutečnosti lituju dnešní mladé generace s dětmi, na které ty "komplexy s oblečením" dolehnou více, či méně, ať chtějí nebo nechtějí. A nejsou to jenom problémy s oblečením, ale i například "vybavenost" spolužáků ve škole... V našich starých, dobrých časech (cenzor to jistě rád přeškrtne) jsme prostě neznali slovo socka.
Jojo, ten režim měl něco do sebe. Všichni se měli zhruba stejně špatně.
To je ovšem omyl neznalých a zmanipulovaných. My pamětníci jsme se měli všichni stejně dobře.
Co si pamatuju, tak od dcery (ročník 1969)jsem slyšel, že u nich na škole se to dělilo podle oblékání na veksláky a somráky. Ale nebylo to o tom, že by jedni záviděli druhým. Bylo to spíše o vyjádření postoje k životu.
Tak jsem "o trochu" starší než tvoje dcera, ale taková označení u nás nebyla.
Ale je to možná tím, že jsem vyrůstal na venkově, a tam nebylo pro facku nikdy moc daleko.
Jsem ročník '63, vyrůstal jsem taky na venkově a dělení vekslák / somrák pamatuji velice dobře.
Asi nějaká nóbl dědina, či co? Anebo se na tom podepsaly ty roky, co jsme od sebe...
Vím, jak to vyznělo!
Měli jste obecního blba? Ten dřív byl snad v každé slušné vesnici.
Tomu našemu jsme říkali Hloupej Jirka. Moc originální to není, ale nomen omen.
Bylo nás tam víc.
Socky byly vždy, na odsockování sloužil Tuzex. Je zajímavé, že ty problémy se značkovými výrobky řeší spíš maminy na podpoře, než ti opravdu bohatí.
Pro blby jsou fejky.
Ano, Tuzex byl taková berlička - takže jsem trošku lhal (i když jenom proto, že skleroza!) o tom, že moje generace neznala tyhle "problémy". Mě se ale tuzexová záležitost nijak nedotýkala, po riflích jsem netoužil a můj jediný a větší nákup tam byl někdy v roce 1990, počítač Atari 130XE.
Ten odkaz jsem navštívil. Ale jenom po dobu, kdy jsem zjistil, kdo na něm je a o co jde (takže asi jenom titulek?).
To je pravda. Bohatší/výše vzdělaní nemají potřebu uměle reprezentovat svůj statut a i jejich děti v tomhle směru bývají tolerantnější.
Před nějakým časem jsem četl článek z Británie. Že zatímco holky z rodin střední třídy si na svůj první telefon musí samy vydělat "babysitingem" (hlídáním malých dětí), tak děti z rodin chudších mají všechno, o co si řeknou, hned.
Nezdá se mi pravdivý ten první odstavec (asi jsem se nějak minul původem) a ani ten druhý (už podle selské logiky).
Záleží na rodičích. Máme v okolí rodinu toho typu a jejich dcerka v tomto nedává najevo, že oni mají a jiní ne. Však má taky rozumný rodiče, kteří nemachrují a neprší jim do nosu.