Už to tady lidi psali hodněkrát, ale jsi v pohledu na svět strašně naivní. První důležitá věc - nikde není dáno, že když vystuduješ školu a dostaneš titul, že budeš na pracovním trhu v tom daném oboru žádaný. Druhá důležitá věc - nemusíš se nakonec uchytit v oboru, který jsi vystudoval. Dost lidí skončilo někde úplně jinde, než co původně studovali. Vysokou školu bych bral maximálně jako jakýsi benchmark, který zaměstnavateli řekne, že daný člověk zvládl určitý systém zkoušek, okruhů a vypracoval několik samostatných prací, které obhájil (je to ale extrémně diskutabilní, škola se dá "vystudovat" nebo taky "prolézt", plus požadavky škol jsou různé, ale zase tady nechci rozpoutat flamewar ).

Vysoká škola tu není od toho, aby ses tam naučil všechno, co budeš potřebovat k vykonávání té dané profese. Je to jenom návod k tomu, v čem by ses měl dál rozvíjet. Teď to napíšu trochu tvrdě - pokud budeš studovat sebelepší školu, úspěšně absolvuješ všechny předměty, napíšeš bakalářku a diplomku, kterou obhájíš, uděláš státnice, ale kromě toho neuděláš nic víc, existuje velká šance, že zůstaneš hodně dlouho na pracáku nebo skončíš na pozici, která pro tebe nebude atraktivní a bude třeba i špatně placená, v porovnání s tím, co budou dělat tvoji spolužáci. Škola a práce jsou dva úplně rozdílné světy. Proč se asi medicína studuje s atestacema 10 let a záleží na praxi? Myslíš si, že když se naučíš anatomii a všechno další zpaměti, že to půjde a budeš se topit v penězích? V medicíně jde hlavně o zkušenosti. Podobně u technických škol, absolvuješ určitý soupis předmětů (na FELu jsem za 4 roky studia šáhnul na páječku přímo ve výuce dohromady dvakrát, mimochodem - oni tě za ručičku vést nebudou a nebudou ti ukazovat, co vše se máš naučit ještě kromě toho) a tvůj jediný kontakt s praxí budou bakalářka a diplomka (které se ale taky dají odbýt stylem kompilační nebo rešeršní práce - to už ale záleží na tobě). Přijdeš do firmy a bum - narazíš, neumíš nic, nikdy jsi nic nerealizoval, nikdy jsi nepracoval na projektu s dalšíma lidma. Firma si tě potom musí vychovat ... nebo spíš dá přednost absolventovi, který už při studiu brigádničil v nějaké podobné firmě a jeho zařazení do pracovního procesu bude trvat týdny a ne měsíce až roky jako u tebe. No a ty? Skončíš opět na pracáku.

Většinu věcí, kterou jsem v životě dokázal, se mi povedla kvůli tomu, že jsem byl proaktivní a poznával jsem se s lidma a vymýšlel jsem, co bychom mohli udělat spolu. Pokud se vydáš směrem filmu, tak je to absolutní priorita. Znám jednoho úspěšného kameramana, který mi řekl, že škola mu z hlediska toho, "jak točit", nedala vůbec nic. Ale dala mu kontakty. Sám se pak vydal za jedním režisérem a řekl mu něco ve smyslu "Dobrý den, myslíte že bych se mohl podívat na natáčení filmu?". Chvilku pokecali a režisér byl nadšenej, konečně viděl proaktivního studenta - hned ho šoupnul přímo na pozici kameramana (samozřejmě za ním stál profík kterej mu všechno ukazoval a učil ho) v týmu, který točil úspěšný celovečerák. No a tahle zkušenost mu dala víc než celá škola (hned mohl říkat - "koukejte já jsem točil tenhle film") a takhle se postupně vypracoval .. přes další kontakty a další lidi, až tam, kde je teď.

No, já vím čemu bych se chtěl věnovat celý život, ale to bych musel být v TOP 1%, aby se mi to vyplatilo.

Tak nejdřív budeš muset pro to, abys byl v "TOP 1%", něco udělat .. samo to nepřijde.

A předtím, než se vydáš směrem USA, se tam vydej "na zkoušku". Čeká tě studium na VŠ, využij možností, které máš .. třeba nějaký work & travel. Já byl ve státech několikrát (hlavně západ, Kalifornie, Arizona atp.) a žít bych tam rozhodně nemohl. Ale záleží na osobních preferencích, proto píšu, aby ses tam sám vydal a zkusil si to.