Ty ovšem vycházíš z předpokladu (a naše společnost je tak nastavena - někdy bohužel), že nemít práci je vlastně ostuda. Když to řeknu zjednodušeně. Lidé, kteřé si nejsou schopni najít zaměstnání (například středoškolsky vzdělaní lidé mezi padesátkou a důchodem, to je celkem často zmiňovaná skupina), kromě toho, že musí řešit, jak vyžít žijí navíc pod permanentním pocitem o vlastním selhání. To má na sebevědomí a psychiku mimochodem strašný vliv.
Má-li však, podle toho, co píšeš, třeba strojař (zvyklý v práci kreativně - hlavou - pracovat, vymýšlet řešení, přicházet s nápady) jít zametat, tak ho ta práce rozhodně neuspokojí a určitě nezmírní jeho pocit frustrace. Ostatně, tohle je krásně vidět z Maslowovy piramidy.

NZP (nepodmíněný základní příjem) je teorie, která vychází ze dvou předpokladů:
1) společnost je tak bohatá a vyspělá, že objem vydělaných peněz by bez problémů všechny její členy uživil. Nemyslím tím, že by to tak tak stačilo, ale že je to výrazně víc.
2) technologie je tak vyspělá, že bere lidem hromadně práci, dělnické profese (v podstě takové, které obsahují větší část rutiny) v podstatě zanikají. Firmám se nevyplatí zaměstnávat lidi, neboť práce robotů není zatížena daní. Kromě toho nemusí odpočívat, není nemocný a nechce dovolenou. Tudíž se společnost dostane do situace, kdy smysluplné zaměstnání (smysluplné není nošení pisku z jendé hromady na druhou a zpět) prostě není pro všechny.

Vliv bodu 2 byl jasně cítit v krizovém roce 2008. Tam to sice ještě nebyla automatizace, ale přesun výroby jinam (za levnější pracovní silou, což ostatně roboti jsou také - a to výrazně levnější). Najednou delníci v továrnách v Americe neměli práci, čímž se jim snížili příjmy a majitelé těch přesunutých továren najednou neměli zákazníky, protože na jejich zboží neměli. Aktuální ekonomika je nastavena na to, že permanetně roste. Zvyšuje efektivita, zvyšují se objemy vyrobeného, prodaného..
Lze zvyšovat do nekonečna? Zdrojů je omezeně, spotřebitelů také. Lidé prostě po roce nové auto nekoupí za ty peníze. Nebo novou televizi. Tak se vyrábí kurvítka, které po roce vyhodíme abychom si koupili nové. Zvyšuje se objem odpadu, zvyšuje se celkově zátěž na životní prostředí. Dřív nebo později současný systém narazí na strop.
Jenže, když se nebude stále více prodávat, lidé přijdou o práci. Tím se sníží poptávka, sníží se výroba a další lidé přijdou o práci.
A přesně sem je, na základě bodu 1) směřován NZP.

Ten koncept má obrovský záběr, v podstatě bude vyžadovat změnu vnímání ve spoustě zažitých oblastí. Je to změna ve spoustě oblastí života společnosti. Není to jen o penězích. NZP defakto postrkuje úplně každého nad druhou úroveň v Maslowově pyramidě. Existují určitě jedinci (stejně jako těď), kterým to bude stačit. Ale není jich mnoho. NZP má totiž každému umožnit důstojně žít. Nic víc. Žádný přepych.
- Sociální systém by přestal existovat. Žádné kličky, žádné podmínky. Jen jedna částka na hlavu. Utratíš si ji? Tvůj problém. Žádná podpora, žádné příspěvky na bydlení, žádná mateřská.
- Spoustě lidí by to rozvázalo ruce. Někteří lidé dělají práci, která je bytostně nebaví, jenom pro to, že práce, kterou by dělat chtěli není společností dostatečně oceňována (sociální práce, práce s dětmi, práce pro neziskový sektor obecně, někdo může chtít zkrášlovat veřejnou zeleň, prostě jen tak, že se mu líbí zahradničit. I starat se o nemohoucí rodiče je práce, kterou nikdo neocení a může zabírat hodně času). Pak by se mohl rozhodnout, jestli by chtěl dělat neoblíbenou práci, nebo se spokojil s NZP. I zaměstnavatelům by se zvýšila motivace zaměstnance lépe platit a vytvořit jim lepší podmínky, protože by najednou měli alternativu k mizerné práci.
- Předpokládá, že většina lidí (podle Maslowovy pyramidy - opět) má potřebu se realizovat a práce je hlavním takovým uspokojovadlem. Nikdo by nikomu nebránil dělat cokoli, čím by si mohl vydělat další peníze.

NZP zasahuje ekonomiku, sociální oblast, v podstatě i školství (čím vzdělanější lidé, tím méně nahraditelní automaty. A více se chtějí realizovat, jsou kreativnější) a to si myslím, že jsem na spoustu oblastí zapoměl.
Ta problematika je tak hrozně široká, to není v silách jedince všechno domýšlet do detailů. Sotva se na jeden detail zaměří, hned se objeví další tři otázky z úplně jiných oblastí.

Je tam spousta neznámých, zejména v návaznosti na ekonomiku (dnešní ekonomika, založená na růstu a fungující pomocí půjček ale dřív nebo později opravdu narazí na strop). To je směr, kterým nikdy nikdo nešel. Zatím jsem však neslyšel jiné řešení vyvstávajících otázek budoucnosti a udržitelnosti.