Když narazím na "přívlastkový" jídelák, nebo jídelák alá "ňadra paní nadlesní", odcházím... Když si dám někde steak, očekávám, že bude takový, jaký by měl být. Tzn, když si jej dám "blue rare", očekávám, že bude šťavnatý a krvavý, když si jej dám "well done", tak šťavnastost je spíš vada, ne? Pokud si dám šopský salát, čerstvost je snad samozřejmostí a pokud si dám coleslaw, tak předpokládám, že jej kuchař neudělal před 5 minutami, ale nechal cibuli hezky projít a provonět...

Chci tím říct, že přívlastky, tak jak jsi je předestřel, ve mě osobně evokují, že mají nahradit něco co tomu jídlu chybí a přitom by to mělo být samozřejmostí...

Další věc co mě na některých restauracích sejří je, že vaří to, co neumí... Když mám chuť na Vindaloo, zajdu si na něj k Indům, když na Pho, zajdu si k Vietnamcovi, i kdybych si měl počkat půl roku, než se dostanu do Prahy, než abych si ho dal od pepíka ze zlámané lhoty, co umí vařit výborný guláš, ale ani neví, kde Indie leží. Prostě držel bych se toho, co umím a to bych se snažil dotáhnout do dokonalosti, byť by to měl být guláš, dršťková a utopenci (ostatně pokud by někdo tyto tři jídla udělal tak jak se má a na správném místě, neviděl bych na tom naprosto nic špatného...)!

Snad se neurazíš za tu formu, je to myšleno obecně