To se bohužel vždycky neděje. Respektive pohled na extremismus/svoboda je závislý na současných politických okolnostech, na vedení státu a na účast v různých mezinárodních holportech.

Srovnej a posuď poměr extremismus-svoboda v případě:
1) nesmíš nechtít nabídnout k pronájmu svůj soukromý byt zájemci z etnika (či třeba svobodné mamině s děcky, odredovanému exotovi, katolíkovi, prostě nějaké vymezené množině), abys náhodou neomezil jeho právo
2) v rámci humanitárního bombardování se podílíš na rozbíjení infrastruktury cizího (nám vždy přátelského) státu, kydlíš to tam hlava nehlava, civilista necivilista. Jednou cvičíš přátelského teroristu, odsuzuješ nepřátelského teroristu. Obrátí se režim a je obrácené i tohle. Kdybychom byli teď socialistický stát, podporujeme legálního Asada proti teroristům z opozice. Protože nejsme, podporujeme oprávněný osvobozenecký boj utlačovaných proti krvavému psu (a když se kácí les, létají třísky).

Z toho všeho mi vyplývá, že hranice svoboda-extremismus je jen umělou hranicí, posouvající se podle oficiální politiky a momentálně platných zákonů. Viz i třeba svobodné volby za socialismu, z dnešního pohledu úsměvné. Šel jsi za plentu - byl jsi živel, extremista. Dnes za plentu musíš.

Mám obavu, že až v Německu a dalších státech přeteče míra trpělivosti s Bruselem, budeme se ještě sakramentsky divit, jak se bude spousta věcí otáčet k tomu, co už tu kdysi bylo.

-------
Na "RAF" jsem se musel podívat, tuhle zkratku jsem si s Bader-Meinhof Gruppe nikdy nespojoval Zda náš režim cvičil i tyhle, nevím. Spíše mi v paměti utkvěly Brigate Rosse (zavraždění Alda Mora), podporované STB.